Varroa destructor – kleštík včelí

Včelu medonosnou v našich krajích trápí parazit Varroa destructor (český název kleštík včelí se příliš neujal). Je to parazit nepůvodní – dovezený z Asie. Tamní včela východní je díky dlouhověkému soužití s roztočem geneticky vybavena schopnostmi, jak jeho populaci ve včelstvu udržet v míře, která včelstvo nezahubí. Naše včely vůči němu nemají přirozenou obranyschopnost a varroáza (tak se napadení tímto roztočem nazývá) by je zdecimovala.

Samička je zhruba 1,2  mm dlouhá, oválného tvaru a zrzavě hnědého zbarvení. Má 4 páry nohou s přísavnými polštářky. Včely jej přenáší na svém těle – pokud zaletí do jiného včelstva, je velká pravděpodobnost, že tam roztoč zůstane. „Úspěšní“ jsou v tom zejména trubci, kteří se toulají od úlu k úlu – včely je vpouští dovnitř, i když nejsou „jejich“.

Oplozené samičky roztoče se nechají zavíčkovat společně s larvou v buňce. Zde nakladou vajíčka, z kterých se vylíhne další generace roztočů. Z prvního vždy sameček, z ostatních samičky. Ještě před vylíhnutím včelí larvy se v buňce spáří, samečkové potom zahynou.

Roztoči sají z včelích kukel i dospělců hemolymfu. Takto narozené včely se rodí s různým stupňem poškození, které zkracuje jejich život. Včelstvo tak postupně slábne až nakonec zahyne zcela (nejčastěji v průběhu zimy, kdy se žádné včely nelíhnou). Včely většinou před smrtí opustí úl, v kterém zůstane dostatek medných zásob v plástech.
Nezanedbatelný je i přenos viróz roztočem. Jako klíště u člověka… S ním totiž patří do stejného řádu – roztoči.

Léčení je povinné – řídí se vyhláškou Státní veterinární správy. Hlavní fáze probíhá v období říjen, listopad a prosinec, léčí se fumigací (kouřem) nebo aerosolem (mlha). V letním období je možné léčit také kyselinou mravenčí anebo po nařízení SVS kontaktními pásky. S výjimkou kyseliny mravenčí je léčení možné jen mimo hlavní snůškové období – aby se stopy léčiv nedostaly do konzumního medu.